EYES SCREAM IN CREAM

Drzosti THE POOH je těžké oponovat a snadné odolat. Kapela srší uličnickými nápady, kterými plní nejen textovou, ale zejména hudební stránku svého počínání. Zdánlivě ukončená píseň se probouzí k životu, do jiné vstupuje nečekán, nezván westernový motiv… Ve společnosti THE POOH si můžete být jisti, že i návštěva u zubaře („Dental Fuck Song“) se zvrhne v něco nepřístojného – vždyť vrtání je přece v prvé řadě o dírách, že. Ne nadarmo se lascivní frackové THE POOH stylově označují za „chewrock“ [čti: čúræk]. Když THE POOH složí baladu, můžeme si být jisti, že její poselství nebude nepokrytě romantické. Když přijdou s přímočarou rockovou písní, můžeme si být jisti, že nabídne nejednu nevyzpytatelnou „radio un-friendly“ zákrutu. V dekonstrukci už tak na kost ohlodaných písní si mohou podat ruce s americkými QUIPS, ve chvílích větší melodické vstřícnosti evokují MUSE. Syntéza všemožných rockových i alternativních vlivů vytváří svěží, neurvalou podobu pop-rocku. Toto prolínání melodické hitovosti a noise-rockové neprodyšnosti, zvukově nevyzpytatelných a přece okamžitě přitažlivých skladeb má na to stát se novým standardem. THE POOH by se trochy celebritálního lesku zajisté neštítili. Zatím však THE POOH zůstávají s prsty i jinými tělesnými orgány zamazanými od laciné hořčice a nad věcí a přichází s materiálem, od kterého by dal raději ruce pryč nejeden psychoanalytik. S o to větším gustem se do něj mohou pustit posluchači, kteří toto rockové bláznovství nemusí analyzovat – stačí, když se do něj ponoří. Více pouštní rock se v evropském středozemí bude hrát jen stěží.